Bůh nebo božstvo je pojem, pod kterým je myšlena mocná, nadlidská a většinou nesmrtelná bytost. Je předmětem náboženské úcty a lidské víry. Jejím sídlem obecně může být buď reálná věc (hora, podzemí, strom apod.) nebo sídlí mimo náš svět.

 

 

V monoteistických náboženstvích je Bůh bytost čistě duchovní, stvořitel a jediný, univerzální hybatel vesmíru. Mezi jeho atributy patří obvykle dokonalost, nekonečnost, věčnost a spravedlnost, popřípadě krása, dobro a pravda.

Náboženství

 

Pojetí Boha či bohů se liší v jednotlivých náboženstvích. V monoteistických náboženstvích (například v židovství, křesťanství a islámu) je slovo "Bůh" vyhrazeno pro nejvyšší bytost, tato náboženství Boha chápou jako stvořitele světa a jediného vládce života. V panteismu je rovněž jeden Bůh, ten však není vesmíru nadřazen, nýbrž je s ním ztotožňován. Dualistické náboženské systémy hlásají dvě rovnocenná navzájem se doplňující božstva reprezentující dva protikladné principy. V polyteistických náboženstvích existuje bohů více a vztahují se k různým oblastem života (bohové/bohyně války, moře, lásky apod.). Jim pak obvykle vládne bůh nejvyšší (např. v řecké mytologii Zeus). Polyteističtí bohové mohou nabývat různých podob, od zvířecích (od skutečných po mytické) po lidské, ať již plně humanoidní (dvě ruce, dvě nohy…) či nějak upravených (viz mnohoruká božstva Indie). Existují i zobrazení smíšená, částečně lidská a částečně zvířecí. Vzácněji se lze setkat s bohy majícími i jinou než výše uvedenou podobu (viz Aton výlučně v podobě slunečního kotouče).

 

Někdy je představa boha v jiné, než uznávané, např. v určité konkrétní podobě, považována za rouhání.

 

Filosofie

 

V dějinách myšlení nalezneme nejrůznější, často vzájemně neslučitelné, názory na Boha a bohy.

 

Jednou možnou pozicí je filozofický teismus. Podle něho je Bůh nejvyšší bytostí, která je příčinou všeho, co existuje. Bůh má atributy spojené jednak s existencí (nekonečnost, nehybnost a dokonalost) a jednak s vůlí (všemohoucnost, vševědoucnost, moudrost, spravedlnost, dobrota). V polyteismu může mít tuto funkci nejvyšší bůh nebo může být mezi bohy rozdělena.

 

Slabší verzí filozofického přitakání boží existenci je deismus. Bůh je chápán především jako odpověď na nejzákladnější otázku – proč vůbec existuje svět? Podle deistů Bůh jako První hybatel svět vytvořil, ale již do jeho vývoje nezasahuje. Odlišným filozofickým postojem k otázce boží existence je agnosticismus. Ten má za to, že existence či neexistence Boha či bohů je neprokazatelná a zároveň i nevyvratitelná. V této otázce tedy my lidé nemůžeme mít nikdy dostatečnou jistotu.

 

A konečně na opačném pólu se nachází filozofický ateismus tvrdící, že žádný bůh neexistuje. Filozofický ateismus považuje bohy za lidský vynález, jehož reálný základ může být například v psychologickém mechanismu projekce (Ludwig Feuerbach, Sigmund Freud) anebo v přání vládnoucích vrstev udržet ovládané na uzdě nadpřirozeným „strašákem“ (Karl Marx).

 

Existují však i náboženské systémy, které existenci bohů nepřipouštějí nebo se jí nezabývají; příkladem zde může být théravádový buddhismus. Gautama Buddha totiž tvrdí, že všechny fenomény (a takovým je i bůh)