Jejich existence inspirovala spoustu literárních autorů (zejména fantasy), aby je dosadili do své tvorby. V knížkách Letopisy Narnie od C. S. Lewise jsou Kentauři velice starobylý rod, vyznačující se svou moudrostí a znalostí astronomie i astrologie. Autorka knížek o Harry Potterovi, J. K. Rowlingová, použila základ z bájí a nějak je nepřibarvovala. V Letopisech se také diskutuje, jak kentauři jí. Některá teorie tvrdí, že při jídle musí kentauři nejdříve naplnit svůj lidský žaludek normálními pokrmy a poté se napást trávy pro svůj koňský žaludek. Každá jejich svačina je proto velice dlouhá.

 

 

 

Někteří záhadologové považují kentaura za reálnou historickou a biologickou možnost a dokládají tuto hypotézu zprávami o zrození či životě kříženců v minulosti i současnosti. Většina kultur však zrozené kentaury likviduje jako doklad nečistého, hříšného styku mezi člověkem a zvířetem, proto je zajišťování důkazů i dnes obtížné. Dochoval se písemný rozkaz římského vojenského velitele, který zakazuje vozit na vojenské manévry kozy pro sexuální vybití vojáků s argumentem, že se v poslední době rodí mnoho kříženců. Také v minulém století se v tisku objevilo několik zpráv o zrození kentaurů, např. z Afriky. V šírším smyslu může vzniknout kentaur křížením člověka a jelenovitých či velbloudovitých sudokopytníků (alpaka, lama, velbloud) nebo přežvýkavých sudokopytníků (kráva, koza, ovce, jelen a antilopa) a koňovitých lichokopytníků (zebra, osel, kůň). Na základě znalosti biologie mezidruhových kříženců můžeme předpokládat, že více než 98% kentaurů je neplodných. Kentaura vzniklého křížením člověka a krávy můžeme nazvat mínotaur. Lze předpokládat, že některé kultury v historii, včetně některých období Římské říše chovaly kentaury a mínotaury při chrámech ve velké úctě jako božské bytosti.